V roce 1987 proběhla první samostatná výstava v ZOO Praha, kde prezentoval kromě své diplomové práce i díla oceněná v soutěži ZOO očima mladých výtvarníků. Od této doby vystavoval pravidelně dvakrát až třikrát do roka, kromě toho byl účastníkem mnoha výstav kolektivních, z nichž za zmínku určitě stojí akce s mezinárodní skupinou "Mikrosvěty" či Univerziáda v japonském Kóbé. I místo, které si zvolil pro svou první samostatnou výstavu napovídá o hlavní inspiraci jeho tvorby - světě zvířat. Nechává se okouzlit jejich fyzickou krásou, ladností pohybu, zároveň reflektuje i symbolické významy, které lidé různým zvířatům připisují. Snaží se vystihnout zvíře v jeho různých podobách a proměnách.

Vývoj jeho tvorby můžeme zařadit do čtyř období. Stylizace, která se objevuje více či méně ve všech čtyřech obdobích je typická tím, že se snaží vynechávat nepodstatné a naopak zvýrazňovat a nadsazovat věci podstatné.
V prvním období jde převážně o studie pohybu, anatomickou skladbu svalů a vystižení typiky zvířete. Hlavní formotvorný prvek je zde linie.
Pro druhé období je příznačný fragment zastupující nejtypičtější detail zvířete, z něhož každý pozná o jaké zvíře se jedná.
Třetí období je charakteristické habtickou a strukturální rozmanitostí povrchu odlišných zvířecích druhů.
V posledním, čtvrtém období dochází téměř k znakovému zjednodušení zvířete, symbolizující magickou metaforu lidského osudu. V tomto období dochází ke spojnici mezi starověkem i novou Egyptem, secesí i gotikou, kulturou evropskou či indickou. Boris Nosek se snaží brát zvíře jako pohyblivý monument, jenž má specifické rysy stavby, těla, charakterové znaky a zvláštnosti. Zcela záměrně zůstává u koncepce, kde dominuje zvíře a není nijak naznačeno pozadí, či prostředí, ve kterém žije.
Současnou tvorbu autora tvoří tři výrazově odlišné cykly: výrazně dekorativní cyklus "HEARTDECO", kresebné "Mimikry" a tajemné "Antilopy noci". Inspirací pro všechna díla byl opět svět zvířat, i když pokaždé v jiném pojetí zpracování. První cyklus Heartdeco je v podstatě reminiscencí na světově úspěšný styl 20. let ARTDECO. Autor zachycuje ve znakovém pojetí magickou sílu šelem v kontrastu s ladností a elegancí ptáků. Cyklus obrazů doplňují série kreseb šelem, antilop a opic mající podobný znakový charakter a rukopis. V cyklu převažují strukturové prvky s reliéfním zpracováním hlavních motivů, ale i celkové dekorativní vyznění.
 
Ve svých kombinovaných technikách pracuje Boris Nosek s vysokým reliéfem latexové hmoty, do které se zapouštějí další materiály, tyto jsou kombinovány s hladkou plochou.
Hlavním námětem zůstává i nadále gepard, který je pro autora nejzajímavějším zvířetem nejen tím, že je krásný, vznešený, silný, důstojný, rychlý, přirozeně dravý, důsledný, ale je také hrdý a čestný v boji. Gepardí cyklus symbolizuje i lidské vztahy, problémy charakteristické i pro náš lidský svět, promítá se v něm nejen láska muže a ženy, mužský a ženský princip ale i život pozemský a nadpozemský, svět fantazie a reality. Rovněž užité znaky či charakteristické motivy jsou univerzální. Ať je to květ, srdce, kříž, kapka, ...
"Ohnivý kruh" - jedná se o osm vzpínajících se šelem spojených do jednoho centrálního bodu, z něhož září magická energie.
"Objímající se rodina" znázorňuje harmonický vztah mláděte, otce a matky, vklíněných vzájemně do sebe a vyzařující pohodu, radost a lásku.

"Rodina" - dochází zde ke zvláštnímu spojení tří přirozených nepřátel : kočky, vlka a beránka symbolizujících otce, matku a dítě v lásky plném objetí. Převažují zde teplé barvy hnědé a okrové. Jednotlivá zvířata jsou oddělena červeno-oranžovým tónem připomínající tepající srdce, a tomuto je i podřízena celková kompozice obrazu, který je zasazen do sférického trojúhelníku (srdce). Obraz navozuje atmosféru klidu a bezpečí. Druhá část cyklu je charakteristická návratem k výrazně dekorativní až secesní stylizaci, jenž vyústila na jedné straně v složitý ornament a na straně druhé v čistý výtvarný znak. Hlavními motivy jsou dvojice volavek a čápů, jež se mnohdy násobí a vznikají tak nové varianty na původní téma. Nedílnou součástí ptačího cyklu je i rukopisně se vymykající dílo "Labutí král", které je reminiscencí na autorovi tak blízký projev impresionismu.

"Marabu" je zdánlivě abstraktní hieroglyf, v němž je možné dešifrovat dvě těla čápů Marabu, která se zrcadlí ve vodní hladině. Jako jediný obraz cyklu je strukturální light motiv kompozice polychromován stříbrnou barvou. "Antilopy noci" jsou modrozeleným snem - plovoucí pod hladinou oceánu či letící vesmírem. Autor je transponoval z afrických savan do hvězdných výšek, kde jsou v bezpečí před útokem šelem, nemocí či hladu. Jsou zachyceny ve stejném pohybu, ve kterém je můžeme spatřit i v přírodě - za běhu, odpočinku, ohlížející se, odpočívající či pasoucí se.
Motiv je zpracován ve formě znaku, ale je zde zachována přirozená anatomie zvířete. Nenalezneme zde symetrii, jenž je typická pro předchozí díla, nýbrž geometrii, neboť autor se snažil maximálně využít trojúhelníkovou kompozici. Opět je zde použita kombinace latexové struktury centrálního light motivu s olejomalbou v pozadí.
Tento cyklus je určitým milníkem mezi dekorativním cyklem "Heartdeco" a živými kresebnými liniemi cyklu "Mimikry".
Jedním z nejmladších souborů je cyklus "Mimikry" obsahující grafický cyklus, cyklus obrazů a sérii porcelánových originálů.

V grafických listech se jedná o cyklus kočkovitých šelem a zeber, v střídmých dvoubarevných až tříbarevných litografiích, jenž se jedná právě o sepjetí zvířete s přírodou, ve které žije. Jako už v dřívějších cyklech, je tato práce založena na spontánní bezprostřední kresbě postavené na lineárním zpracování. Na rozdíl od cyklů Heartdeco a Antilopy noci, kdy šlo o stylizaci zvířecího těla až ke zvířecímu znaku se zde autor vrací k uvolnění, kde jde nejen o pohyb, ale i o zapojení do celkové kompozice, v níž je někdy až rovnocennou součástí vlastního výjevu i krajina transponovaná do imaginární roviny stylizovaných prvků konkrétních vegetativních detailů - ať už jsou to listy ztvárněné menšími kontrastními skvrnami, v případě gepardů v keři, nebo již zmíněné tygří pruhy přecházející do bambusových kmenů v pozadí tygra. Záměrně je v celém cyklu litografií vynechávána ostrá konturová linie ohraničující tělo zvířete. Tak probíhá propojení ku příkladu gepardích skvrn na srsti se stejně intenzivními skvrnami připomínající listy na pozadí. Zrovna tak černobílá zebra mající v pozadí suché větve a kmeny africké savany vystupuje do popředí díky směru i tvaru čáry respektující anatomii zvířete, kterou se snaží autor respektovat ve většině případů. Grafické vidění spíše lineární, kde jde buď to o pohyb nebo o kontrast statického s časově proměnlivým, kontrast živého a neživého o kontrast dne a noci, světla a stínu. Tento princip vidění se autor snažil přenést později i na porcelán, a pokud možno vybrat adekvátní kompozici pro konkrétní tvar vázy, talíře či jiného objektu. Boris Nosek používá dva základní typy techniky malby na porcelán - podglazurové malby a naglazurové malby vtavnými i povrchovými barvami. Patří k malé skupině lidí v ČR, kteří ovládají tyto techniky pocházející ze staré Číny a své záměry ralizují jak na průmyslové tvary, tak na originální design. Vzniká tak spojnice mezi volnou tvorbou a průmyslovou výrobou v oblasti umění. Podglazurové barvy jsou sole kovů (chloridy a dusičnany), barvy vtavné např. kobalt a matná černá barva, která je na mnoha objektech - jsou malby naglazurové. U mnoha technik dochází ke kombinacím a každý porcelánový objekt byl minimálně třikrát či čtyřikrát v peci. Nejtypičtější technika je malba solemi pod glazuru, které mají akvarelový charakter. Dominantní hnědá linie je kreslená zlatem pod glazuru, jenž je v kontrastu s měkkými pastelovými barvami solí. V tomto duchu jsou namalovány cykly na servírovací porcelán - ptačí a rybí cyklus a celá řada váz. Typickým zástupcem vtavné barvy je malba kobaltem vypalovaným na 1380(C mající opět měkký charakter bez ostré kontury. K této měkkosti dochází pouze při vysokém stupni výpalu, kdy se barva plynule rozpustí a vpije do glazury. Ukázkou této techniky je čínská váza s poklicí - "Labutí koupel".
Barvy povrchové mající vždy ostré ohraničení s podkladem, což je např. barva matnou černou barvou v kombinaci se zlatou kresbou, autor v mnoha případech tuto barvu prorývá a vyškrabuje, čímž uplatňuje své zkušenosti s grafikou a celkové vzezření díla tak připomíná dřevořez či linoryt - "Zebry v noci".

Závěrem ještě autorova citace:
"Myslím, že v dnešní tak uspěchané době, kdy není čas na verbální komunikaci, je možná obraz tím pravým objektem, který přinutí k zastavení, inspiruje k zamyšlení a vybídne k promluvení. A snad právě proto se pokusím k Vám promlouvat jazykem pro mne nejsrozumitelnějším, řečí bez jediného slova".