Porcelánové triptychy

Porcelánové triptychy jsou vytvořeny z klasického starorolského sněhobílého kaolínu, vypáleného na takzvaný ostrý střep na 1400 stupňů Celsia. Raritou je identický a vždy originální tvar i malba. Vlastní design vzniká na základě sádrové formy, do níž se nalije porcelánová šlika a v některých případech se tvarují jednotlivé dily již za syrova prořezem, ohýbáním a dalšími úpravami. /např. kvartet“ tajemství květů“ /

Ve většině případů však po vyjmutí z formy dochází po uschnutí k začištění a následnému jemnému zahlazení.
Dalším krokem je takzvaný přežah, kdy odchází více jak 50% vázané vody.

Na tento přežah autor zakreslí celou originální kompozici a dochází k identickému prořezu vysokofrekvenční frézkou.
Po začištění pilníky, smirkovými papíry a dalšími hladítky přichází autor k malbě. Ve většině případů jsou využity chloridy kovů podglazurové sole, které se vsáknou přímo do křehkého přežahového střepu.

Dále následuje malba kobaltem nebo vtavnou barvou a v některých případech i horkým voskem, pokud by měl vzniknout takzvaný jemný basrelief. Malba kobaltem a vtavnou barvou je v podstatě kresba, která graficky lineárně ztvárňuje celou kompozici. Po výpalu na 1400 stupňů pokračují velmi často další dekorační výpaly.
Od 820 stupňů, když se pálí zlato, platina a další kovy, listery, ale i některé povrchové barvy, zejména tmavě modré, zelené a hnědé, mohou následovat i další dva až tři výpaly na nižší hodnoty.

Poslední nejnižší výpal končí na 730 stupňů, kdy se pálí světle oranžové, růžové a karmínové tóny povrchových dekoračních barev. Výjimkou jsou však tzv. nízkovtavné barvy, které se pálí v kuchyňské troubě na 18o stupňů.
edná se o plnou škálu všech existujících základních fónů , které se dají mezi sebou vzájemně míchat. /jsou to původně barvy na sklo – zejména na vitráže Tiffany/. V mnoha případech autor využívá i možnost spojení skla a porcelánu takzvanou technikou Tiffany, kdy vznikají celé vitrážové bloky, vsazující barevná i čirá skla přímo do konkrétních designů
a tvarů. V případě výše zmíněného tajemství květu dochází i ke spojení paličkované krajky, kovu, porcelánu a skla.

V mnoha případech jsou zde využity i kovové či keramické prvky, zejména v triptychu „Palmy, stromy, slunce“, kde dochází ke spojení porcelánu a keramické šamotové hlíny.

Každý z těchto triptychů je originální jak ve svém složitém pojetí námětu, ojedinělým nebo původním technologickým zpracováním, ale i materiálovými prvky. Je tedy naprosto odlišný od ostatních, jak ve svém tvaru, tak v malbě, technice a námětu.