Porcelánový světelný obraz „Pražská secese“ se skládá ze čtyř obdélníkových desek o velikosti 84 × 72 cm (šířka × výška). Autor snažil na poměrně malé ploše zachytit velký počet významných staveb v secesním stylu. Zásadní památky mají v sobě barevnostní i kompoziční důraz v liniích a v kontrastu. Je zde záměrně využito lesklého tmavomodrého kobaltu, který kontrastuje na matné biskvitové ploše a zároveň i v sousedství hnědočerných linií vtavné barvy, která společně s kobaltem vytváří celou síť grafické koláže secesní architektury. Autor zde použil barevné střípky skla, jež se při ostrém výpalu roztaví do druhových plošek, jež připomínají světla secesního ohňostroje. Autor složitou kompozici vymyslel tak, aby vždy minimálně jeden námět pokračoval buďto z horní desky na spodní nebo z levé desky na pravou a tím zaručil návaznost a pasování všech objektů. Hlavními náměty jsou kromě Obecního domu, Bruselského pavilonu a Hlavního nádraží i činžovní domy v Pařížské ulici, Lapidárium, hotel Central nebo Vinohradské divadlo. Rovnocennou součástí exteriérových pohledů na známou architekturu jsou i slavné interiéry Obecního domu včetně velkého koncertního sálu, hlavního schodiště, karyatidy na sloupech a dřevěného výtahu. Všechny tyto motivy jsou propojeny abstraktními křivkami a siločarami, vzdáleně připomínajícími architektonické výkresy a skici při vzniku tvůrčího procesu. Tyto linky vycházejí vždy z patřičných směrů – konkrétních sloupů, oblouků či klenby a přesahují zároveň do jiných prostorových prvků, se kterými se propojují a tvoří jeden celek. Ve finále se obraz stal unikátním artefaktem v díle Borise Noska, jelikož je to první porcelánový obraz složený z desek a také zatím jediný průsvitný nástěnný objekt v jeho tvorbě. Rovnocennou součástí exteriérových pohledů na známou architekturu jsou i slavné interiéry Obecního domu včetně velkého koncertního sálu, hlavního schodiště, karyatidy na sloupech a dřevěného výtahu.
Technologie: páleno na 5 výpalů. Biskvit s fragmentální glazurou a prvky skla. Malba vtavnou barvou, kobaltem a solemi + střípky skla tavené na 1400 °C, malba zlatem a povrchovými barvami, dekor. výpaly na 820 °C, 780 °C a 740 °C, přičemž na 820 °C autor vypaluje zlato, modré, zelené i hnědé tóny. Okrové, žluté a oranžové se pálí na 780 °C a nejnižší stupně výpalových hodnot se musí použít na barvu červenou, karmínovou, růžovou a světle fialovou, aby barva takzvaně „nezahořela“.
